Právě se nacházíte: SpT > Historie > 2003

2003

2. turnus - Mount Everest
3. turnus - Matka pralesa

Mount Everest a Matka pralesa - to jsou názvy již uplynulých dvou turnusů třináctého ročníku táborů SpT. Oba turnusy se uskutečnily na Tábořišti SpT “DOL” v Nové Vsi nad Popelkou. Pořadí turnusů je zvoleno podle data příspěvku.

Třetí turnus (9. - 23. srpna 2003)

Druhého turnusu se zúčastnilo 48 dětí a 19 členů vedení. Táborníci byli rozděleni do 4 oddílů - Ig, Turpai, Dogon a Fulbe. Zatímco předloni jsme trpěli dva týdny pod roztrženou oblohou (viz turecké zlo), letos se karta zcela obrátila a topili jsme se pro změnu v potu. Teploty kulminovaly v průběhu tábora. Ale vlastně nám to ani tak nevadilo, snad díky každodennímu pobytu na koupališti v Nové Vsi. Ale nesvítilo slunce stále - jeden den pršelo - bohužel zrovna ten, když jsme byli na celodenním výletě v Prachovských skalách.

Letošní programové schéma tábora bylo následující: dopoledne se hrála etapová hra, odpoledne následovalo koupaliště, v podvečer navázaly cechy a večery byly ve znamení ohně, zpívání v Krčmě nebo stále bohužel oblíbenějších tryskošek.

etapová hra:
Na začátku onoho léta postihlo vesnici Podhoří velké neštěstí, když byla přepadena Kosy pod vedením svého mocného náčelníka Munde Be, který zabil starého náčelníka Muy Turpaje.
Po smrti Muy Turpaje je potřeba zvolit náčelníka nového. V soupeření se spolu utkávají moudrá Lenea, dcera zemřelého Turpaje a silný Lyn Ig. V předvečer volby navštíví Lyn Iga stará tajemná čarodějnice Siasliwes, která výměnou za Lyn Igovu čuringu slíbí zvrátit Lyn Igovi volbu v jeho prospěch…
Druhý den skutečně rada starších Lorebuk zvolí Lyn Iga za náčelníka a Siasliwes získává jeho čuringu. Kouzelník Velde Ron začíná tušit, že se začíná dít něco neblahého…
A skutečně - ten večer Podhořané poprvé uslyší na hoře Valdez tajemný zpěv Siasliwes. Právě tak přivolávala démony starého světa…
Lorebuk vyslal bojovníky, aby zjistili, co je Siasliwes zač a zpráva, se kterou se vrátila nikoho nepotěšila: vrátila se to Paní zvířat, která v době Zimy ovládala celý svět, vládla zvířatům. Všichni se jí báli. A Paní zvířat se podle všeho vrátila…
Jedinou zbraní proti mocné Siasliwes se ukázala být čuringa ze všech nejmocnější, čuringa, o které se vypráví ve starých legendách: MATKA PRALESA.
Lyn Ig se vypraví do nitra hvozdu, aby našel Krále lesa. Hledal dlouho a už se skoro vzdával naděje, když se Král lesa objevil. Jaké bylo Lyn Igovo překvapení, když v Králim lesa poznává kouzelníka Velde Rona. Konečně získává MATKU PRALESA.
Pod Lyn Igovým vedením se v boji sjednotí kdysi znepřátelené kmeny Kosů, Brtníků, Červenolících i Pohořanů proti hrozným a krvelačným lovcům zimy se Siasliwes za zády.
V krutých bojích padne mnoho skvělých bojovníků, mezi nimi i sám Munde Be, ale lovce zimy se podaří zahnat do hor. Velde Ronovi se podaří pomocí Matky pralesa rozlomit Siasliwinu čuringu. S čuringou končí doba Siasliwes, končí ale i doba lesa a doba Velde Rona.
Lyn Ig sjednocuje zemi, vládu však posléze předává krásné Lenee, aby se sám podle posledního přání Munde Be-ho vydal hledat svůj osud - ženu Atin Be.
A Velde Ron a Matka Pralesa? O těch už nikdo nikdy neslyšel…

Z knihy přání a stížností:
Proč máme dvakrát denně pudinkový výrobek? K snídani byla maková roláda. Jeden kousek někdo voslintal! Místo toho hnusnýho kafe udělejte radši kakao! Kafe je žumpa! Někdo mi zase flusnul do ešusu! Proč si kuchař neudělá schránku na vzkazy? Bojí se snad, že by mu tam chodily výhružné dopisy? Ty papriky pálily! Proč nemůže bejt diskoška aspoň do dvou? Nenávidim discotéky! Chci obarvenou fazolovou kaši! Jestli nebude obarvená krupicová kaše, budu stávkovat! Moje spolubydlící se ještě ani jednou nesprchovala a smrdí! Dnes byl moc dobrej guláš! Jídlo bez kukuřice! Nechci Perlu na chleba! Nechceme domů!

Druhý turnus (26. července - 9. srpna 2003)

Prvního turnusu se zúčastnilo 54 táborníků, kteří byli rozděleni do čtyřech oddílů a navíc oddílů Dračího doupěte. Etapová hra nesla název Mount Everest.

Pozn.red.: teprve nedávno se nám do ruky dostal tento dokument, zřejmě popisující subjektivní pocity dítěte na letním táboře. Budiž bráno jako odstrašující příklad pro všechny ty, co by snad někdy chtěli dělat vedoucí. V textu byly upraveny pouze pravopisné chyby.

4.8.2003 (Pondělí)
Vždy jsem si myslel, že deník si píší jenom zamilovaní, profesionální svůdci a jiné neperspektivní typy. Ovšem dosavadní průběh tábora mě donutil k tomu, abych zanechal zprávu pro mé milované rodiče, než tu zemřu.
Zpočátku to nevypadalo tak strašně, při příjezdu jsem byl vřele přivítán a úsměvy na tvářích vedoucích dávali tušit pohodový průběh tábora. Prvních několik dní tomu odpovídalo, rozcvičky byly mírné, polední klid dlouhý a když byl člověk šikovný, tak po celý den o vedoucího nezakopl. Až později jsem zjistil, že důvodem jejich radosti nebyl můj příjezd, ale dlouho plánovaná návštěva Koupaliště(stále mi není jasné, proč se chodili koupat až večer).
Tento pátek se vše změnilo.Možná to bude tím, že jim lezly na nervy některé naše zvyky, např.: odmlouvání, nezájem a sabotování her, nedodržování večerky a kuning(pozn.red.: slovo odvozeno od nočního živočicha jménem kuna, jinak též odborný výraz pro noční toulky po okolí obvykle ve dvou lidech). U mladších bych to chápal, ale proč i mi? Copak nemáme právo vyjít si na romantickou noční procházku se svou milovanou?Asi ne! Už musím končit, Dínen kontroluje stany a nerad bych byl zítra bez snídaně.

5.8.2003 (Úterý)
Stejně jsem nesnídal, dnešní brutální rozcvička po okolních kopcích mi znechutila už tak dost hroznou drožďovou pomazánku. Po poledním klidu(dá-li se to tak nazvat) jsme se šli koupat. Spolu s několika podobně zoufalými dětmi jsme se rozhodli ukončit naše trápení a utopit Edhera s Olafem. Naše snaha skončila fiaskem, oni to vzali jako zábavu a já se u toho málem utopil. Z odpolední hry si moc nepamatuji, ani nevím jak jsem přišel k té modřině na čele. Jediným světlým momentem dnešního dne byla chvíle, když jsem se s NÍ konečně ocitl sám. Myslím si, že mi naznačila jisté sympatie(JO,JO,JO). I když bych za NÍ strašně rád šel do stanu, dnes nemám sílu a kromě toho obchází ti nejhorší(ÓJÉ)(pozn.red.:dlouho jsme přemýšleli, co to znamená. Buď jde o pouhý povzdech, pro autentičnost zaznamenán autorem do psané podoby, nebo se může jednat o počáteční písmena ve jménech vedoucích. Zde patrně Olaf, Edher a buď JT nebo Jindra. V tom případě ale nechápeme volbu přívlastku nejhorší.)

6.8.2003 (Středa)
Už je zase večer. Je zajímavé prožít den, aniž bych si cokoliv pamatoval, jen mě všechno strašně bolí. Chce se mi brečet, ale nemám sílu a odvahu. Tu radost JIM neudělám. Na dnešní večer jsme naplánovali mejdan v našem stanu. Pozval jsem naši odbojovou skupinu Černá ruka. Tajně jsem doufal, že pozvání přijme i ONA. Přišla! Bohužel ne sama. Eskorta byl JT a Olaf, takže zase průšvih. Trest mě jistě nemine. Podruhé za celý tábor jdu spát před půlnocí. A ke všemu se mi zase propadla postel!

7.8.2003 (Čtvrtek)
Dnes jsem se konečně rozhodl, moje zoufalství dosáhlo vrcholu.Uteču. Již déle nebudu snášet středověké podmínky tohoto pekelného tábora. Do soboty zbývají jen dva dny. Noci jsou teplé, v lese jistě najdu vhodné přístřeší, snad nějaký krmelec nebo liščí noru. Uprostřed léta také nebude problém obstarat si obživu, lesní bobule a kořínky určitě budou k jídlu, možná najdu nějakou houbu(muchomůrku poznám bezpečně). Vody je v Měsíčním jezírku dostatek. Vím, že to nebude jednoduché, ale Mauglí to taky přežil.
Maminko, Tatínku, miluji vás.

8.8.2003 (Pátek)
Plán byl vynikající, provedení už moc ne. Vyrazil jsem po půlnoci, vědom si toho, že většina vedoucích buď spí, nebo nahání děcka v kukuřici. Diverzní akce mých spolubojovníků mi měla poskytnout dostatek času na opuštění hlídané oblasti. Vše šlo jako po másle, dokud jsem se nedoplazil na hřiště. Tam mě chytl Karlos s Dandou(docela mě zajímá co tam dělali, podle hluku nabírala honička po polích na obrátkách) a nedali se přesvědčit, že jdu jen na záchod. Asi mě prozradilo to kapradí za čepicí a batoh plný komiksů.
K obědu dnes máme MASO!! Po 14-ti denní dietě je to sice dobrá změna, ale pochybuji, že si rodiče nevšimnou vystouplých žeber a pohublého obličeje. Do zítřka to snad už nějak přežiju.
Na dnešní odpoledne přichystali tu nejbrutálnější hru co jsme viděl. Honili mě po okolních kopcích a vydávali to za výstup na Mount Everest. Aby to nebylo málo, měřil se čas a mohla nás zavalit lavina, prostě SUPER ODPOLEDNE. Ač se to zdá neuvěřitelné, přežil jsem(na rozdíl od jiných). Na večer je naplánován táborák, nevím jestli tam půjdu, večeři mi museli donést do stanu. Nakonec jsem se odhodlal. Po pěti minutách jsem ale usnul na lavičce a spadnul do ohně. Nevím, jestli se mám radovat, že mě vytáhli včas.

9.8.2003 (Sobota)
Moji milovaní rodiče jsou tu! Jsem zachráněn. HURÁ. ODJÉÉZD.
p.s.:Můj milý deníčku, mám jedno malé přání. Příští rok chci jet znovu, ale jako instruktor, abych si to taky užil. Doufám, že mě vezmou. Tvůj O.

pozn.red.: Všechny události jsou bohapustý výmysl a k ničemu takovému tam rozhodně nedocházelo. Vaši oblíbení Edher + Olaf.