Právě se nacházíte: SpT > Historie > 2001

2001

11. ročník tábora SpT v Rabštejnské Lhotě

Hladový schůdek, koryto potoka se vrátilo do normálu. Mezi dlažbou v krčmě vyrašilo první stéblo trávy, stanové náměstíčko se znovu zazelenalo, stožár uprostřed osiřel. Tábor 2001 je definitivně za námi. Dvou turnusů jedenáctého ročníku se zúčastnilo na 100 dětí a 30 vedoucích. Postaveno bylo 31 stanů. 30 x zaznělo slovo budíček a večerka, třicet dnů vládla táboru vlajka SpT! Snědlo se čtyři tisíce rohlíků, 300 chlebů, 300 kilo brambor, 50 kil cibule a patnáct česneku. Vypilo na 400 sáčků čaje.

3.turnus - Dokud vlak nezastaví…

Turecké zlo dopadlo na náš turnus v podobě čtrnáctidenního deště! Jedinečná etapová hra se několik dní utápěla v provazcích deště, dva dny jsme strávili v tělocvičně místní školy, další dva večery v místním sálku hostince. Kdo si loni přivydělal nějaký ten dolar jako kropící vůz a z vyschlého potoka se snažil načerpat alespoň trošku vody, nevycházel z údivu.
Místo potůčku řeka ne nepodobná dravým vodám Amazonky horního toku, místo vyprahlého náměstíčka bažiny afrického Mokebe Mbembe!
Neustálé hloubení kanálků a nakonec spásný přílet velkých obludných žlutých Vogonských lodí značky LIAZ postavivších přes náměstíčko štěrkovou transgalaktickou dálnici.
Ale to bylo jen drobné pozadí nehodné statečných činů tvrdých mužů a nezlomných žen, kteří sem do Nového Světa přijeli uskutečnit velký sen o spojení západu a východu železnicí… Etapová hra nesla název “…dokud vlak nezastaví” a jejím ústředním tématem byla stavba transkontinentální železnice skrz severoamerický kontinent. Na čtrnáct dní jsme se stali vystěhovalci ze Starého světa a nechali se najmout jako železniční dělníci. Táborníci se seskupili podle svých “národností” a zemí odkud do Ameriky přišli, proto se celou hrou odráželo soupeření čtyř stavěcích part a to italské Pizza Company, německé B.O. Bahn, francouzské La Bon a ruské Kaťuša Railroad Corporation. Všechny družiny projevily ve svém klání nejvyšší odhodlání a vůli zvítězit. Nejlepší však mohla být jen jedna skupina a tak když jsme nakonec zatloukly poslední zlatý hřebík do dokončené cesty železného oře, zněl nad námi vítězný pokřik Italů! Ale nebylo by to pravé dobrodružství SpT, kdyby se příběh hned na začátku pořádně nezamotal. Jeden z nás - irský přistěhovalec Sean byl ve válce Severu proti Jihu smrtelně raněn. Abychom ho zachránili bylo třeba odkrýt prastaré tajemství alchymisty Theoprasta Bombasta von Hohenheim. I když nám v tom seč mohl bránil vzteklý a tlustý mr. Dickinson, staré zažloutlé rytiny nás nakonec dovedli v pravý čas na správné místo. A kdo chtěl, mohl se stát nesmrtelným…

Bobanova poznámka:
Kromě pokládání kolejí a pražců jsme se vinou osudu museli potýkat s katastrofálním počasím. Takhle strašně nám ještě nikdy nepršelo! Ještě teď se někdy v noci vzbudím hrůzou, že mnou cloumají táborníci kvůli stoupajícímu potoku (a co vy Labuschi a Siki?). I když nepříznivým počasím program utrpěl, podařilo se splnit jeho hlavní poslání a nikdo se nenudil. A za to patří dík všem vedoucím, z nichž vyzdvihuji především úsilí Komára. Neocenitelné služby nám prokázala nová krčma za jejíž výstavbu vděčíme Labuschovi a Sikimu. Celkem se letos odehrálo 19 etap, což je o něco méně než obvykle. Přesto však byl program kvalitní a naše databáze je zase obohacena o několik her, které aspirují stát se evergreeny. Jen krátce připomenu úspěch akční strategie “Železniční magnáti” nebo napětí při hazardním maratónu “Kasino Las Vegas”. Mimořádně skvělá byla letos atmosféra při velké hře “Válečné šílenství” a zde též patří můj dík vedoucím-dívkám, které se skvěle zhostily role investigativních válečných reportérek a připravily vydání listu New York Times. Také jsme obohatili okolí tábora o nově nazvaná místa: máme hrůzunahánějící Theoprastův hrob a plácek u potoka Little Big Horn. Čas už stačil pokrýt prachem mou složku s nadpisem “…dokud vlak nezastaví” a v mysli zůstala už jen vzpomínka. A ta je krásná! Děkuji vám všem.

2. turnus - Expedice Sahara

Na rozdíl od kolegů z prvního běhu jsme si zajistili správně zvolenou obětinou krásné počasí a Turecké zlo padlo tak na jejich hlavu a tábor. Potůček se nám vrátil do původní podoby téměř vyschlého koryta a my marně hledali řeku obřích to rozměrů a hloubky inzerovanou prvním během.
Při odjezdu stavitelů železnic (1. turnus) a příjezdu kolegů archeologů se stala politováníhodná chyba. Odjíždějící si zapomněli zabalit bahno a odvézt ho! Pročeš se na Sahaře poprvé a možná naposled daly v prvních dnech pořádat drobné bahenní zápasy. Nestalo se tak, neboť vědecké symposium a následné zkoumání a ověřování cesty zabralo veškerý čas.
Zde by se s největší pravděpodobností hodilo popsat průzkum alespoň v náznacích, ne-li podrobně. Problém však nastal, když jsme o povolení požádali děkanát UK. Tato, stejně jako spousta jiných akcí dostala nálepku Tajné. Kdo z kolegů touto strastiplnou akcí prošel, by vám mohl vyprávět - vzpamatoval -li se však již ze všech přestálých hrůz…Ale abychom ctihodnou veřejnost alespoň částečně ukojili dovolíme si otisknout níže krátkou pasáž z Kroniky SpT.

Expedice Sahara byla pořádána UK, když tým jejich vědců objevil v poušti tajemný artefakt. Univerzity z celého světa odpověděly na výzvu, aby odhalily jeho tajemství - cestování v čase… No a tohle je v kostce náročný program celotáborové hry. Každý den jsme putovali do jiné časové éry, abychom zabránili porušení existenčního vztahu příčina-následek. V pravěku jsme hledali oheň, účastnili se dobývání Svatého města, putovali po Hedvábné stezce či objevovali Ameriku. A samozřejmě ještě mnohem víc. Musím se ale ještě zmínit o dobrodruzích z Pernštejna, kdy podle pravidel DrD s nasazením života putovali kouzly sužovanou krajinou, smrtícím podzemím, kouzelnými zahradami a zakletým hradem, aby vysvobodili…ale co Vám to budu povídat.